3. soutěžící: Maniac from Gallifrey - Hořící sen

6. srpna 2015 v 14:57 |  Soutěžní práce
3. soutěžící
Autor: Maniac from Gallifrey (http://ask.fm/Mrakoplas)
Název: Hořící sen

"Pánové!" pronesl kapitán ke své malé jednotce a pokračoval, "jak je nám známo, naším úkolem je uchránit vnitřní svět před hrozbami tohoto lesa." "A co na nás vyběhne? Skřeti jedoucí na vlcích nebo dokonce trollové. Či enti, kteří se přidali ke skřetům. Nebuďte vtipný, kapitáne," řekl jeden z vojáků. "Já bych se moc nesmál," zachraptěl průzkumník, který se objevil ve dveřích. Vláli na něm kusy výzbroje a z ran se valila krev. V některých ještě byly zaraženy šípy. Zhroutil se na podlahu. "Postarejte se o toho muže! Třeba vy, Zdyle," řekl kapitán a ukázal na mladého jinocha. Potom spěšně dodal: "Stále nechápu, proč nám vás sem přidělili, tak se snažte. Neposerte si to u mě, hochu." Jeren, příjmením Zdyl, vstal. Poprosil ještě jednoho a společně odnesli zraněného na ošetřovnu. Byla to malá místnost s jedním oknem a skromnou výbavou. Vlastně Jeren si z ní udělal dílnu. Malou alchymistickou dílnu. Svým způsobem svůj malý byteček. Zraněného položili na postel. "Dej mu pít, rychle, nebo nám tu zaklepe bačkorama! Prostě chcípne!" poručil Zdyl druhému vojákovi. Ten vzal na stole nějakou misku a nalil do ní vodu z čutory. Zraněný to vypil. Zachraptěl. "Cos mu to dal!?" vykřikl Jeren. "Normálně vody. Nalil jsem mu to do téhle misky. A nebudeš na mě řvát, zelenáči, je ti to jasný." "Je po něm. V tom jsem míchal jisté chemikálie. Má to za sebou. Už s ním hovno uděláme. Prostě z něj ty informace nedostanem," řekl Jeren a sesul se na zem v rohu. Najednou zazněla trubka. "Mladej, zatím se seber, vypadá to, že se sejdem na cimbuří," řekl starší voják a odběhl. Jeren pokoušel nebrečet. Věděl, která bije. Nadešel čas velké slávy. A s tím i spojeného utrpení. Nebo čas velké prohry. To se teprve rozhodne.
"Vojáci. Vím, že jste všichni oddáni králi. A jakožto poslední z pevností na okraji známého světa je naším úkolem zastavit ty skřety. Nebo spíš všechno, co na nás přijde," pronesl kapitán Tredikt. Pak ho zasáhl šíp do prsou. Zakymácel se a přepadl přes hradby. Skřeti započali svůj útok.
Jeren se sebral. Když bude řvát v koutě, nijak nepomůže svým spolubojovníkům na hradbách. Sebral pytel, který ležel v koutě. Rozvalil skříňku. Vytáhl čepel. Čepelí rozřízl tapetu na zdi. Do díry vstrčil ruku. Chvíli šátral a vyprostil hrušku meče. Obě části dal do hromady. Hodil na sebe kožené brnění. Z háku vzal malou kuši. Pytel si hodil na rameno a běžel na hradby.
Doběhl na hradby. Všude se válely kusy těl. Sem tam štít, či kyrys. Zdyl šel jako omámený. Z hromady sutin čouhala ruka. Najednou proti němu letěla hlava. Byl to ten voják, který mu pomáhal. V Jerenovi zavál obrovský vztek. Vytáhl malinkou krabičku. Poté zašmátral v pytli a vytáhl střelu do kuše. Od krabičky zkušeným pohybem oddělal vrchní víčko na pantu. Vyšlehl oheň. Zapálil knot. "Hej, ty zasranej trolle, tady máš dárek!!!" a vystřelil. Trol se otočil. Šíp se do něj lehce zabodl. Trol se začal smát. Znělo to jako přicházející bouře. Pak se smích utnul. Bylo to tím, že trollova hlava skutálela z jeho těla. Jeren běžel dál k věži, kde poslední obránci pevnosti sváděli boj o život a odstřelovali další přicházející skřety od lesa.
Jeren doběhl ke dveřím. Zavazel mu jeden skřet. Sekl. Už mu zavazelo jen skřetí tělo bez hlavy, které se sulo k zemi. Bylo stejně zvláštní, že plát kovu s ostřím dokáže udělat z žijící věci jenom věc. Ale Jeren neměl čas na filozofování. Rozběhl se po schodech nahoru. Při tom stihl zabodnout jednomu skřetovi do zad meč a ukradl mu samostříl. Pak ho svalil dolů. Za Zdylem běželi další skřeti. Neměl jinou možnost. Vytáhl další střelu. Nabil. Zapálil. Výstřel. Výbuch. A tak zasypal jeden z vchodů do věže.
Vyběhl na vrchol. Stálo tam tolik vojáků, že by je spočítal na prstech jedné ruky. "Co tady chceš mladej," řekl jeden z vojáků. "Chci bojovat," odvětil mu Jeren jedním dechem. "Nenech se vysmát a radši zmizni," odvětil další skrz koutek úst. Jiný si zapálil cigaretu. "A neměli bychom mu dát šanci? Když neuspěje, bude aspoň dobrá návnada," řekl ten, který v koutě mazal kuši. Poslední z vojáků mlčel a brousil meč. "Mám něco, co nás možná zachrání," vyřkl Jeren. "Tak se ukaž mladej," řekl zase ten, který ho chtěl poslat pryč. Jeren pustil na zem pytel a vytáhl jednu střelu. Ta vypadala trochu jinak, než ta, kterou použil na trolla. Vložil ji do kuše. Zapálil. Pak zapálil ještě knot. A vystřelil do jednoho z oddílů skřetů.
Střela letěla. Její dráha byla dokonalá. A stále hořela a knot dohoříval. Pak narazila do jednoho skřeta. Ten se svezl k zemi. Ostatní ho okamžitě obklopili. Výbuch. A kusy hořících částí střely dopadly na trávu a začali hořet. Pak přilétlo několik dalších střel. Několik dalších výbuchů. Celá louka, na které byli skřetové, hořela. A další výbuchy. Kusy skřetích střev lítaly po pasece.
"Skvěle mladej, to by je mělo na chvíli zdržet" řekl voják. "Teď bychom měli najít tajný východ," řekl další. "Tato pevnost je ztracena, že?" zeptal se Jeren. "Bohužel je to tak," řekl vůdce jednotky a poručil všem, aby ho následovali. Jeren šel jako poslední a zapálil poslední hromadu střel. Věděl, že se všeho musí zbavit. A tak se rozplynul jeho sen. Rozběhl se za ostatními. Když dorazil do tajné chodby, ozval se výbuch.
Pánové vylezli dva kilometry od pevnosti. Jeren viděl, jak jeho vysněnou budovu obsazují skřeti. Celá pevnost hořela. Vždy bylo jeho snem dostat se do posádky této pevnosti. "Hlavu vzhůru mladej," řekl mu velitel. "A co budem dělat teď?" zeptal se Jeren. "Teď je naším úkolem varovat další pevnost, ne?" řekl jeden ze střelců z kuše. "To je jasné," řekl mu velitel, "pojďme. Jeren se podíval na hořící budovu a zamáčkl slzu. A tak vyrazili na dlouhou cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama